Národní listy

Ve druhé polovině roku 1947 nepřipomínala politická situace v ČSR ani zdaleka idylu. Všeobecné nadšení ze Stalina a jeho Rudé armády dostávalo trhliny. Lidé si začali uvědomovat, že v r. 1946 vítězná KSČ si s podoporou SSSR v zádech začíná připravovat půdu k úplnému převzetí moci a do vedoucích pozic především silových ministerstev dosazovala své lidi. V Moskvě v červenci 1947 přijal Stalin předsedu vlády Klementa Gottwalda, ministry Jana  Masaryka a Prokopa Drtinu a fakticky jim zakázal přijmout pro ČSR velmi výhodný Marshallův plán, tzv. Programu evropské obnovy (European Recovery Program). Známý je výrok ministra Masaryka po návratu z jednání: „ Do Moskvy jsem odjížděl jako ministr suverenního státu, do Prahy se vracím jako Stalinův pohůnek.“ Výsledek byl, že jsme byli po ekonomické, a nejen ekonomické, stránce natrvalo připoutáni Sovětskému svazu a ve veřejnosti toto odmítnutí vyvolalo negativní nálady. Vzhledem k velké neúrodě v r. 1947 nám sice Stalin dodal 600 000 tun obilí, ale pouze z propagandistických důvodů, protože v létech 1946 - 47 panoval v SSSR hladomor, na jehož následkem zemřely 2 miliony lidí.. Dne 2. září 1947 také vláda většinou hlasů zamítla komunistický návrh na zavedení milionářské daně a propast mezi komunistickými ministry a ministry demokratických stran se prohloubila. Citlivě to vnímali i občané.

V takto rozjitřené politické situaci oznámilo Svobodné slovo že 10. září byl sociálně demokratickým ministrům Petru Zenklovi a Prokopu Drtinovi a také nestranickému ministrovi Janu Masarykovi poštou zaslán balíček, obsahující údajně parfém, ve skutečnosti však bombu. Později bylo zjištěno, že každá precizně provedená dřevěná krabička obsahovala 2 stogramové náložky tritolu německé výroby a nástražný systém. Všechny tři byly odeslány z poštovního úřadu v Ostrovní ulici Praha II, mužem ve stáří 40 – 45 let. Jako odesilatel byl ve dvou případech uveden K.Malý, Praha III. Nerudova ul, v jednom případě A. Malá, z téže adresy. Dva balíčky byly doručeny adresátům na ministerstva, kde s nimi nejprve neodborně a se štestím manipulovali zaměstnanci a posléze předali policii, balíček pro Jana Masaryka s nesprávnou adresou zůstal na poště, kde se o něj po upozornění postaral školený pyrotechnik.

Ministerstvo vnitra ihned zahájilo šetření a již 14. září bezpečnostní složky oznámily, že byl vypátrán výrobce krabiček. Byl jím údajně více než 70 letý švec Antonín Pilař z Prahy, který vypověděl, že posledních 45 kusů prodal do obchodu s dárkovým zbožím na Václavském náměstí. Prodavačky potvrdily, že krabičky nešly příliš na odbyt, protože byly zhotoveny amatérsky a byly rády, že poslední 3 kusy prodaly naráz právě 4. nebo 5. září. Policie rovněž oznámila, že papír a motouzy z obalů bombových krabiček se shodují s těmi, které používal zmíněný obchod. Konečně 19. září byla nalezena v jedné vltavské tůni krabice tovární výroby s výbušninou, shodující se s výbušninou z krabiček, dále roznětky rozbušky a další pyrotechnický materiál, který snad pachatel po zhotovení pekelných strojů jako přebytečný odhodil do tůně. Zdálo se, že vše je jasné. Tím ale stopa pražské bezpečnosti končí a od 20. září už nebyly vydávány žádné zprávy. Pachatel neznámý.

Lze se oprávněně domnívat, že komunistická bezpečnost neusilovala příliš o objasnění případu, když neprovedla ani základní daktyloskopické úkony. Vymlouvala se, že by byly zbytečné, neboť krabičky drželo v rukou už mnoho lidí, nevysvětlila však, proč nebyly sejmuty otisky alespoň z tritolových náložek, jejichž obal z mastného papíru byl pro otisky ideální a jichž se nikdo kromě atentátníka nedotýkal.

Událost byla široce komentována tiskem, nazvána Krčmaňskou aférou a Rudé právu si už 12. září bylo jisto, že je to provokace sociální demokracie. Svobodné slovo kontrovalo a přineslo i karikaturu těchto tří ministrů, každý s balíčkem údajných parfumů v ruce v místnosti, kde na ně ze zdi civí obraz komunistického ministra vnitra Noska se svatozář

Pátrání však dostalo jiný směr, když se před časem krčmaňský rolník Loveček jednoho večera zastavil u svého souseda stolaře komunisty Kopky a všiml si, že Kopka právě suší čerstvě namořenou krásně provedenou skříňku a divil se, proč má skříňka ve víku dírku. Loveček tomu nepřikládal žádný význam do doby, než doma v novinách uviděl stejnou krabičku jako u Kopky. I když bylo v novinách napsáno, že ji vyráběl jakýsi Pilař, mohlo jít o omyl a Loveček by se nerad dostal do maléru. Odjel proto druhého dne do Olomouce za okresním tajemníkem  národně socialistické strany Františkem Kolavou a prosil jej, aby ho dovedl za nějakým vlivným člověkem. Prostřednictvím Kolavy a poslankyně Fráni Zemínové se informace o komunistickém výrobci krabiček v Krčmani a další závažné okolnosti dostaly ke generálnímu tajemníkovi národně socialistické strany Dr.Vladimíru Krajinovi. Ten se s pomocí brněnského policejního velitele rozhodli ověřit Lovečkovu pravdomluvnost. Začátkem listopadu přivezl šéf brněnské kriminálky Přikryl Kopka i Lovečka k výslechu do Brna. Kopka se vykrucoval, ale jako alkoholik se ve svých výpovědích dost mátl, nakonec přiznal, že si krabičky objednal jeho švagr Alois Zapletal, domovník olomouckéko Krajského výboru KSČ. Jako žena, která si pro krabičky přijela byla ustanovena Vlasta Kočová, Kopka pak doznal, že Kočová přišla z příkazu KV KSČ a že skříňky měly sloužit pro pekelný stroj. Přála si některé úpravy a pak si je upravené bez placení odvezla.

Šetření Bezpečnosti ustrnulo na mrtvém bodě a její snaha řešit krčmaňskou verzi případu byla prakticky nulová. Padlo proto na jednání sociálně demokratických předáků rozhodnutí, že ministr Drtina nařídí zahájit vyšetřování pouze prostřednictvím justičních orgánů, které spadaly pod  ministerstvo spravedlnosti. Řízením byl pověřen ministerský rada Dr. Zdeněk Marjanko, šéf odboru ministerstva pro trestní věci politické. Odjel ihned do Olomouce, aby tam na krajském soudu projednal dne 19.11. vše potřebné. Dr. Krajina téhož dne podal trestní oznámení. Komunisté byli tímto tahem zaskočeni, Gottwald přímo rozhořčen, hulákal na Drtinu ať si dá pozor, aby nedopadl jako van der Lube. Nemohli ale nic dělat, protože vše proběhlo legálně. A také od té doby začalo mít vyšetřování spád a záhada začínala dostávat konkretní obrysy.

Václav Prokůpek